Občas se stane že se někdo zeptá jak dlouho se vzduchovkám věnuju. No jako každej kluk odmalička - začalo to Slávinou 620 u dědy, pak to šlo celou základkou - většinou z průseru do průseru, když někde odešla lampa veřejného osvětlení tak jsem byl první na ráně. Na účnáku jsem se střelbě věnoval více něž intenzívně - vzduchovku nahradila malorážka, hezky pěkně hnusně v leže na podlážce. Něco úspěchů na učnáku bylo něco se podělalo, normálka.
Pak vojna a zase střílení ze všeho možného, vzduchovka na cimře, střelba ve volném čase, jen ty návštěvy brokových parkůrů na mně nic nezanechali, asfalt holuba dám tak 5 krát ze sta ... A jak to šlo zbrojní průkaz, jak řekl jeden "klasik" měl a mám zbraní tolik že se mi kazí.
Nojo ale i smalorážkou se musí na střelnici, tak že vzduchovky jsem vlastně nikdy neodložil. A protože si rád hraju na soustruhu tak jsem se pustil do tuningu - a pak přišlo první PCP. ČZ200S a bylo takzvaně vymalováno, větrovek jsem odstřílel v testech tak okolo stovky, možná víc. Hodně z nich jsem vlastnil a vlastním, málokdy si půjčím pušku na hodinu a pak o tom píšu článek.
...